Jdi na obsah Jdi na menu
 


OD SK SLEZKA

3. 9. 2008

Založení v hostinci U dubu

Všechno to začalo 8. září 1922 v hostinci U dubu, kde se několik desítek nadšenců rozhodlo založit fotbalový klub. Prezenční listina zůstala zachována i s podpisy těch, kteří začali psát historii SK Slezská. Byli to Adolf Míček, Petr Křižák, František Mruzek, Karel Aniol, Karel Gřivač, Rudolf Gřivač, Rudolf Krupa, Arnošt Haberkiewicz, Bedřich Duda, Jaroslav Horák, Josef Kaliberka, Miroslav Křižák, Leo Struminský, Erich Kludka, František Podešva, Rudolf Pstružina, Vilém Jünger, Karel Palička, Osvald Auda a Bohdan Krečmer.

U dubu se tehdy sešlo lidí víc, jenže řada z nich ještě nebyla plnoletá, a tak by jejich podpis ani nemohl být platný. Od začátku bylo jasné, že klub bude spíše chudobný, protože z dvaceti mužů, kteří se zvěčnili na prezenční listinu, bylo šestnáct horníků. I přesto ovšem tam všichni zakladatelé svým autogramem stvrdili stanovy klubu, v nichž bylo zaneseno, že za případné dluhy ručí svým nevelkým majetkem.

Zemský úřad v Opavě nejprve stanovy neuznal, ale pak posloužily za vzor zakládající listiny klubu SKMO a datum 14. října 1922 je pak považováno za právoplatný vznik SK Slezská Ostrava. V lednu nadcházejícího roku proběhla valná hromada a za člena Moravskoslezské župy byl klub přijat 4. února 1923. Na první dresy, kopačky a míče si během zimy vydělali hráči sami, uspořádali Mikulášskou zábavu a sportovní karneval.

SK Slezská se stal prvním klubem, který hrál na pravém břehu řeky Ostravice, a lákal celou řadu hráčů z jiných městských klubů, například z tehdy mocného Slovanu. Role organizátora, kronikáře, středního útočníka i v nouzových případech trenéra se tak ujal Jóža Dvořák. Z jeho záznamu je patrné, že první zápas odehrál SK Slezská na hřišti rezervy Slovanu Ostrava na Nové střelnici (zhruba na místě dnešní Nové radnice) 4. března 1923.
První střelec Jóža Dvořák


První gól mladého klubu dal symbolicky Jóža Dvořák v 5. minutě, domácí však otočili skóre utkání, které bylo pro tmu předčasně ukončeno. Sestava SK Slezská: Haberkiewicz – P. Křižák, F. Križák –Mojžíšek, Klein, Horák –Lach, Trojek, Dvořák, Pstružina, Mruzek. Jen tři utkání odehrálo mužstvo v dresech s červenobílými vertikálními pruhy, pak už se klubovými barvami staly modrá a bílá. Bílý dres se znakem klubu doplňovaly modré trenky.

SK Slezská byl zařazen do nejnižší soutěže, což tehdy byla třetí třída. Ze šesti utkání ve své první sezóně klub jen jednou nezvítězil, a tak se hned dostal do vyšší soutěže. Ani nebylo znát, že všechny zápasy slezskoostravský klub odehrál na hřištích soupeřů, neboť neměl svůj stánek. Až v roce 1925 obecní zastupitelé povolili klubu pronájem pozemku na Kamenci, kde však nové hřiště vyhovovalo maximálně účasti v nižších soutěžích. A protože se SK Slezská dařilo, musel se problém řešit znovu. Sen v podobě postupu do divize se splnil v roce 1934.

Novým domovem se pak na dlouhá léta stala pro slezskoostravský klub Stará střelnice. Ta neplnila svůj účel, jenže Slezská nebyla mezi zájemci o hřiště sama. Na stejném hřišti chtěl hrát i německý klub Turnverien, ovšem nakonec skutečně skromné a rozhodně ne moderní sportoviště připadlo Ostravanům. První utkání na škvárovém hřišti Staré střelnice hrál SK Slezská 12. srpna 1934 s DSV Troppau (Opava) s výsledkem 2:2.
Zájezd do Francie

Rok 1935 přinesl i první zájezd klubu do vzdálenější ciziny. Manažer Singer z Vídně zajistil SK Slezská několik zápasů ve Francii, ovšem zájem na jih skončil fiaskem. S Red Star Olympique Paříž prohrál klub 3:6, s AC Brestois 1:5, s Rennes 2:5 a RC Štrasburk 3:5. A k tomu povedený manažer vyinkasoval místo Slezské polovinu sjednané částky a zmizel, tak si výprava musela půjčit peníze na návrat v bance. Klub prožíval krušné chvíle, přesto přežil.

Další významný postup přišel za tři roky. SK Slezská tehdy posílil o zkušené hráče Steskala, Thiemela a Pospíšila. V první utkání sezóny 1935/1936 vyhrál nad SK Baťa 2:1, a když se díky vítězství 7:1 na hřišti Polonie Karviná dostal tým do čela tabulky, už je neopustil. Velký triumf v derby na hřišti Slovanu (4:0) vidělo dokonce 7452 diváků. I když klubová kasa zela prázdnotou, do Ostravy přišel ze Slavie útočník Šimperský. Když na jaře asi patnáct stovek fanoušků Slezské vidělo remízu ve Zlíně 1:1, mohl tým čtyři kola před koncem divize slavit postup do kvalifikace o první ligu.
Postup, pád a válečný návrat

V ní nejprve SK Slezská jen remizoval s DFC Praha 0:0. Na hřišti Čechie Karlín sice klub prohrával 0:3, ale 11 tisíc diváků pak vidělo velký obrat Ostravanů a nakonec duel neměl vítěze. Následovaly výhra nad FTC Fiľakovo 4:1 a dvě remízy v Pardubicích 2:2 a na hřišti DFC Praha 1:1. Deset tisíc diváků pak jásalo po výhře 2:1 nad Karlínem, a i když pak přišla prohra stejným poměrem ve Fiľakovu, závěrečné vítězství nad Pardubicemi znamenalo první historický postup do nejvyšší soutěže. Na Staré střelnici to vidělo 12 tisíc lidí.

Po dalších třech letech následoval znovu sestup do divize a z ní se SK Slezský dostala opět mezi elitu až ve válečné sezóně 1942/1943. Jenže další sezóna ani nezačala, protože se blížila fronta, a tak museli fanoušci fotbalu vzít zavděk jen přátelskými zápasy. Utkání Slezské se Slavií shlédlo neskutečných 33 tisíc diváků, hosté i díky gólům Pepiho Bicana vyhráli 6:3.